Rozhovor se studenty Jardou Zaťkem a Jendou Borovičkou

Třetí díl Profilmu 2 se soustředil mimo jiné na praxi natáčení filmového díla a uchopení námětu. Seznámili jsme se v něm se zlínskými studenty filmové školy Jardou Zaťkem a Jendou Borovičkou, kteří se soustředili na kamerové a režisérské úkoly spojené právě se zmíněnými tématy. Rozhodli jsme se zjistit, jak celé natáčecí cvičení reflektují s odstupem času.

__________________________________________________________________

Štáb Profilmu si na vás vymyslel různá kamerová cvičení a úkoly. Naučili jste se při nich něco, co se vám bude hodit?

Jarda: Nenaučil jsem se při nich nic nového a myslím si, že jich bylo moc. Byl bych radši za jeden větší úkol a více času na přípravu.

Jenda: Na cvičeních jsem zúročil mé předchozí znalosti. Možná jsem měl trochu problém s některými herci, kteří jsem neznal a měl problém se s nimi za tak krátký čas sžít. 

O kterém z vašich odvysílaných příspěvků byste řekli, že nejlépe vystihuje vaše kvality?

Jarda: Ze cvičení vlastně žádné, ale jestli si mám vybrat, tak nejspíše Tahák. Jeho natáčení jsem si užil a myslím si, že po obrazové a střihové stránce je poměrně koukatelný. Jinak spíše domácí úkol, který nám byl zadán.

Jenda: Nejvíce jsem spokojen s cvičením Stovka. Rád pracuji s hudbou a střihem. Mám rád humor, proto jsem toto cvičení stylizoval do grotesky.

Když se na ty snímky podíváte s odstupem, co byste na nich z vlastního pohledu vypíchli dobrého nebo špatného?

Jarda: Tahák se mi líbil, Stovku bych natočil absolutně jinak, a rozhodně už bych ji nedělal z ruky. Určitě jsem nezvolil dobré prostředí, kde se odehrává. Je nezajímavé, nudné a jde vlastně o silnici, takže po zvukové stránce to dopadlo katastrofálně a nedal se použít. Při natáčení Stovky jsem se neustále snažil vymyslet, jak ji pojmout, aby byla zajímavá, ale čím více jsem nad tím dumal, tím více mi docházelo jak moc jsem v koncích. Nakonec se i začalo stmívat a rozsvítily se lampy na ulici. Prostě katastrofa.

Jenda: Mně osobně vadil malý čas na přípravu a práce s některými herci, které jsem neznal a nevěděl, co od nich můžu očekávat. To vše se odrazilo v jednotlivých snímcích. Libilo se mi cvičení od Jardy, kde měl za úkol představit okolí naší školy na filmových ateliérech. Jinak si myslím, že jsme oba dva za daných podmínek pracovali, jak nejlépe jsme mohli.

Máte někde na internetu vlastní volně přístupný snímek, na který jste hrdí a kterým byste chtěli ukázat, co nejlepšího dovedete?

Jarda: „Smrtící kartáček bych nechal být“, i když je poměrně minimalistický a jde o jeden statický záběr, takže po kameramanské stránce nic zajímavého.

V pořadu je jako třetí cvičení odvysílán domácí úkol, kde jste měli divákovi přiblížit prostředí zlínské filmové školy. Myslíte si, že vámi zvolený žánr a jeho náplň dokázali dostatečně splnit svůj úkol?

Jarda: V okolí školy jsem to natáčel, takže divák si může udělat představu aspoň o tom, jak to tam zhruba vypadá. Nemá žádný informativní charakter a jde vlastně o poetický sled obrazů s hudbou.

Jenda: Já jsem použil žánr reportáže. Myslím, že reportáž má nejlepší vypovídající hodnotu o dané skutečnosti. Zda má reportáž svůj úkol splnila? - to ať zhodnotí diváci.