Rozhovor s Petrem Markem

K dílu o alternativním skorovšeumělovi Petru Markovi jsme se rozhodli udělat rozhovor „nečekaně“ s Petrem Markem. S panem nejenrežisérem jsme probrali vše, co nás zrovna napadlo, a tak vznikl text nasycený zajímavostmi z rozličných aspektů jeho života, které se už nestihly prozkoumat v našem TV pořadu. Pro tuto příležitost jsme si zkusili zaexperimentovat. Celý rozhovor s Petrem Markem (Muzikantem Králíčkem), který probíhal prostřednictvím messangeru, jsme se až na drobné pravopisné a stylistické úpravy rozhodli zprostředkovat tak, jak sám od sebe vznikal.

Nuže „a-ou!“ a …

Tom ‎(17:32): Hezký den :)

Kralicek ‎(17:32): Che che, bouřka je tu pěkná.

Tom ‎(17:33): Jsem rád, že jsem to stihl včas. Bouřka? Tady to pálí jako blázen. Ale tady je Olomouc... Na tu já nedám dopustit. Ta mi vždycky udělá náladu :)

Kralicek ‎(17:34): Olomouc = prarodiče a lekce němčiny. Tak můžeme klidně.

Tom ‎(17:36): Ok, no hned by mě zajímala jedna věc. Když jsem se trochu probíral materiály o Vás, jedna věc mě úplně dostala. Petr Marek, narozen 1974 a natáčí od roku 1983. Vy natáčíte od devíti roků? Co jste to točil? 

Kralicek ‎(17:38): Můj tatínek mi poprvé půjčil 8mm kameru, když mi bylo asi 6 nebo 8, a od té doby jsem si natáčel různé domácí filmy, dokumenty z chaty. Vždycky jsem se těšil na léto, a ani mě nenapadlo, že bych mohl si kameru půjčit i v zimě. A vždycky jsem si do toho přidal třeba metr hraného filmu. Třeba s jednoduchým stop-trikem, nebo nějakou "legrací".

Kralicek (17:39): A asi v devíti letech jsme s kamarádem napsali první scénář filmu, ale ten jsme nikdy nenatočili. Bylo to o klukách, jak jedou na koupaliště na kolech a cestou se jim stanou "srandovní věci".

Tu kameru měl totiž tatínek po dědečkovi, kterej natáčel hokejové zápasy a různé záběry z cest hokejového týmu, che che.

Kralicek ‎(17:40): Takže byla doma i lepička, titulkovací rámeček atd. A od šesti let, co jsem viděl film Zvíře s Belmondem, jsem chodil furt do kina. Ten film je z prostředí natáčení, che.

Tak tady v Prostějově teď pěkně lije.

Tom ‎(17:42): Vy točíte všechny ty věci tak plné radosti ze života. Nebo teda aspoň ty, co jsem viděl. I tu hudbu. Vůbec, co všechno děláte? Co ze svých činností vás zatím chytlo nejvíc?

Kralicek ‎(17:43): Ha ha, radost, no mě nebaví umění, kde si umělec stěžuje. Vždycky mě otravujou texty písní, kdy někdo třeba někomu vyčítá, že už s ním nechodí, cha cha. Taky třeba když píšu o filmu, tak nepíšu nikdy o věcech, co se mi nelíbí. K psaní mě pudí jen když mě něco zasáhne pozitivně.

(o těch činnostech myslím i dost vyprávím v tom dokumentu)

Kralicek ‎(17:44): Jedinou výjimkou bylo, když jsem musel napsat text o Famufestu, tam se našla i spousta filmů, co mě štvaly.

Tom ‎(17:44): Ještě, prosím, k Vašemu dětství. Takže jste už tak odmala řešil problémy jako skutečný dospělý filmař :). Pamatujete si, co vás třeba z profesního hlediska štvalo? Že by třeba něco mohlo být lepší nebo jiné?

Kralicek ‎(17:46): Té otázce s problémy dospělého filmaře moc nerozumím. V dětství jsem byl samozřejmě příjemně nekritický. Chodil jsem na všechny přístupné filmové programy a málo co jsem "odmítal". Jen mě něco bavilo víc a na to jsem pak chodil při každé příležitosti, když to zase hráli. Jako na to Zvíře, Souboj Titánů, Četníka a mimozemšťany nebo ruský dětský film Únos č. 13, který jsem po letech teď konečně našel! Byl jsem na něm dokonce pěšky v blízké vesnici, hodinu tam a hodinu zpátky v devíti letech.

Tom ‎(17:46): Já jsem o vás slyšel, že jste se chtěl hodněkrát dostat FAMU, ale nevyšlo to, a teď tam vyučujete. Jak to, že vás pak vzali jako kantora?

Kralicek ‎(17:48): Na Famu jsem začal učit poté, co tam nastoupil Jan Němec, kterému jsem dělal druhou kameru u filmu Noční hovory s matkou, otevíral tam dílnu a hledal asistenta. A já jsem měl zároveň už vystudovanou filmovou vědu, takže jsem mohl rovnou učit o filmu.

Tom ‎(17:48): Myslel jsem to tak, jak jste objevoval a řešil první filmařské problémy. Ať už jakéhokoli ranku. Ale když jste byl nekritický, tak to asi pro Vás bylo spíš příjemné objevování všech možných výhod a překážek natáčení.

Kralicek ‎(17:50): No ono to probíhalo fakt ale tak přirozeně, jako se učíte chodit nebo mluvit. Prostě jsem se furt díval na filmy, a zároveň je furt točil. Nejdřív nápodoby, a pak už "vlastnější" věci. Čili taková vlastní filmová školka. Nemyslím si, že někdo se rozhodne začít točit filmy, a už mu to rovnou jde. Ani nevím jestli mi to jde, che che.

Tom ‎(17:50): A cože to tam učíte :)?

Kralicek ‎(17:51): Máme dílnu s Janem Němcem, kde připravujeme filmy studentů, a pak mám přednášku Filmová řeč, kde se věnujem vzniku významu v obraze. Na hodině pouštím ukázky z filmů, hodněkrát tam a zpátky třeba jeden záběr, a bavíme se o nich.

Kralicek ‎(17:52): Zkoumáme ukázky jak z dobrých, tak ze špatných filmů, protože z těch se taky leccos pochytí.

Tom ‎(17:52): Musím Vám říct, že u nás od Profilmu jste jednička :) My se tady vždycky tlemíme u repliky z Lásky shora "Nejezte, nejez, jděte pryč!" :D To tady lítá pořád.

Kralicek ‎(17:53): Cha cha, to je skoro skutečná událost. Vyprávěla mi to Magdalena, že se jí to stalo. Zavazovala tkaničky a nad ní z repráku se ozval hlas, ať jde pryč. To jsem vzal jako takový opak "lásky shora".

Kralicek ‎(17:54): "neláska shora"

Tom ‎(17:54): My jsme se handrkovali, co to nad tou dívkou vězí. Je to lampa nebo skrytá průmyslová kamera?

Kralicek ‎(17:55): Schválně je to nejasné, ale je to kamera skrytá v nějaké báni. Ve filmu byla ještě uprostřed scéna, kdy tahle báň byla v dlouhém záběru a někdo ji opravuje. Bylo to v souvislosti s komentářem o pekle, ale to z filmu nakonec vypadlo.

Kralicek ‎(17:56): Nedávno jsem viděl kousek verze, kde to je, a bavilo mě to, včetně zvuku, v němž bylo asi o třetinu víc hodně otravných komentářů vypravěče, hodně ironickejch, ale to už bylo i na mě pak moc.

Tom ‎(17:57): Na vaše filmy jsou takové předabovačky? Je takových věcí víc?

Kralicek ‎(17:57): ? …aha, už chápu. Ne, to byla moje verze před výslednou verzí.

Kralicek ‎(17:58): Ale domácí dabingy sleduju velmi rád. Je mi to vlastní. Láska shora má hodně těchto momentů. Je to vlastně reinterpretace obrazu, což dělává většinou i Jan Němec.

Kralicek ‎(17:59): Jde o koukání na obraz bez toho, jaký jsme měli záměr při natáčení, ale s tím, co skutečně dává nového. Pobavil mě nový level této zábavy – Fontána pre Zuzanu přímo s obličeji dabérů, namísto obličejů slovenských hrdinů i hrdinek.

Tom ‎(18:01): Právě teď na katedře řešíme něco, co se jmenuje vizuální studia, a tam právě zkoumáme interpretace různých obrazů apod. Mladý, zajímavý obor...

Kralicek ‎(18:01): Obor je to možná mladý, ale je to to nejzákladnější, co se musí při filmové tvorbě dít, cha cha. Jinak pak pracujete jenom se záměry, a to jste potom odsouzen k věčnému zklamání, protože záměr vyjde vždy maximálně na čtyřicet procent. Fantazie je vždycky lepší, než vy při realizaci, cha cha.

Tom ‎(18:04): Takže ty filmy třeba i zpětně nějak dolaďujete?

A jak jste mluvil o těch dabérech. To jsou natáčeni při práci? 

Kralicek ‎(18:05): S tím dolaďováním, mám k tvorbě myslím spíš punkovej přístup, nejsem "připravovač", raději rovnou gesto, i když chybné. A ti dabéři, u nich je to prostě hereckej výkon, kterej "dabuje" celej obličej – hodně speciální. Je to na youtube k vidění.

Tom ‎(18:07): Necháváte se někdy někým inspirovat? Ono jako experimentátor to asi moc nefunguje, ale co kdyby náhodou?

Kralicek ‎(18:07): To máme zase společné s Chytilovou, s tou si dost rozumíme, myslím. V dětství mi převrátila filmový svět, když jsem viděl ve třinácti Faunovo velmi pozdní odpoledne. Máme rádi podobné věci. Jsme narozeni jen o den nebo dva od sebe, plus roky.

Tom ‎(18:07): Hezky jsme se shodli :).

Kralicek ‎(18:09): Teď jsem bezděčně odpověděl na otázku o inspiraci dřív, než jste ji položil. A s tím "experimentátorem" – to je trošku ošemetný pojem. Experimentální film je podle mě každý, u nějž autor něco zkouší a netuší, jak to dopadne. Není to estetická kategorie. Pak vznikají ty falešné verze "experimentálních" filmů, kdy se opakují postupy vynalezené avantgardou ve dvacátých letech. Na tom už fakt nic bádavého není. Takže potom existují až "příliš inspirovaní experimentátoři", ha ha.

Kralicek ‎(18:10): Navíc se často vymezují vůči mainstreamu, se kterým já žádný problém nenám. Miluju Dannyho parťáky, Vetřelce, líbili se mi Snowboarďáci (až na hudbu!).

Vidíte, a přitom Vás často lidé jako experimentátora vnímají. No a jak byste tedy ten svůj přístup k práci charakterizoval?

Kralicek ‎(18:11): No experimentální je to v tom, že nevím, jak to dopadne a že tam probíhá výzkum média. Ale nedělám tak vždycky a všechno. Poslední dva filmy jsou čistě realistické komedie. (no, jedna je trochu sci§fi)

Tom ‎(18:11): Nemáte rád J.A.R? (hudba Snowboarďáci)

Kralicek ‎(18:12): J.A.R. mi byl částečně sympatickej humorem, ale bytostně nemám rád funky, cha cha. Ale ve Snowboarďácích nebyl jen J.A.R. Bylo tam hodně hlušiny.

Kralicek ‎(18:14): Mimochodem, abychom ujasnili – televizní verze Snowboarďáků je velmi špatná, cha cha. Funguje jen ta kinová.

Tom ‎(18:14): Promiňte, zrovna mě zlobil spolubydlící... Tak jsem na chvíli myšlenkově zkolaboval...

Kralicek ‎(18:15): Jo, to tam taky dejte.

Tom ‎(18:15): Jistě :). V čem vám televizní připadá horší?

Kralicek ‎(18:15): Blbou hudbou prokládaný pasáže, ve kterejch se lyžuje. Celé je to roztáhnuto na větší stopáž, aby to byl jakože "seriál". Jenže je to jen vyplněno právě tou hlušinou. Celkově klipy na…, che che.

Kralicek ‎(18:16): Neviděl jste Pusinky? To je skvělé, …teda až na expozici a "přezápletkování" v závěru.

Kralicek ‎(18:17): Je to živé, svižné s velkou atmosférou a perfektními herci, hlavně Nesvačilka.

Tom ‎(18:17): Viděl :). Byli jsme na tom s mou někdejší dívkou. To bych netušil, že to někdy nějak prakticky použiju ;)

Kralicek ‎(18:17): Mimochodem s Karin Babinskou jsem se hlásil první rok na Famu. A že někdy prakticky použijete něco, co jste zažil se svou dívkou? Che che, i to je možné. (kape mi na klávesnici).

Tom ‎(18:19): :D Myslím, že to je esence přístupu vašeho filmování, že?

Kralicek ‎(18:19): To co jsem popsal, že se mi líbí u Pusinek? Jo, plus montáž a pitomej humor. Toho tam ale zas tak moc nebylo.

Tom ‎(18:21): No já myslel slečnu, ale odtud to taky jde :).

Kralicek ‎(18:21): Aha, slečnu – no první impuls ke všem filmům jsou lidé.

Nedávno jsem viděl československý film Utekajme už ide. Pamatoval jsem si ho z dětství jako něco velmi skvělého, a potvrdilo se! Myslím, že to je jedna z nejdokonalejších satirických komedií!

Kralicek ‎(18:22): Nehledám herce pro role. Hledám role pro konkrétní lidi, kteří dost často nejsou herci.

Tom ‎(18:22): To je pěkné zakončení. To si budou lidé pamatovat :). A myslím, že je to právě včas, abyste stihl to kino, o kterém jsme mluvili.

Kralicek ‎(18:23): Ten film je Vorlův Kouř, hodně oblíbenej. Dneska je projekce ve Světozoru po dlouhé době.

Tom ‎(18:23): No tak ať je to fajn, fajnový ;).

Kralicek ‎(18:24): Můj velmi oblíbený. Tak já jdu. Tak nashle!

Tom ‎(18:24): Mějte se. A moc díky za Váš čas a rozhovor s Vámi :).

Kralicek ‎(18:24): Che, nashle!

Tom ‎(18:24): Napsanou!